Když už i psycholog a pedagog v jedné osobě řekne že jsem v podstaně nenormální, nepochybuji o své psychice už ani náznakem. Prakticky je vlastně docela normální že nemůžeme chovat dvoje city k jednomu člověku. Když jsem se pouze čistě "hypoteticky" zeptala zda je možné mít rád osobu kterou v podstatě nenávidím protože mi kdysi před několika měsíci udělala velikou ozonovou díru do srdíčka, pan profesor mi čistě "hypoteticky" řekl že v podstaně nejsem normální ale nabídl mi i některá opoctatnění, jako např. že záleží proč doto dotyčného nenávidíme nebo opačně dotyčného máme rádi. Jelikož vůbec neumím dobře lhát kor když jde o takovou to věcm jistě na mě poznal že mluvím z vlastní zkušenosti a určitě né jenom on. Tak že jsem vlastně čistě "hipoteticky" považována za blázna. Ale co to už vím od svích 11ti let. Kdy se z malého, poslušného dítka stal pubertální výjev. A co jsem se teda vlastně dozvěděla? Vůbec nic nového. A jak tomu mám čelit? Tož na to mi asi nikdo
Listopad 2011
28.11.20011
28. listopadu 2011 v 17:11 | plyne den za dnemOch jak kruté, pesimistické, směšné. I kdyby dnes byl dům plnej lidí budu tu sama. Jak již poslední doubou velice často. Ke všemu je tu všude hrozná zima. Venku dneska bylo krásně. Snažila jsem se slunéčko přímo vycucnout aby mi dalo dobrou náladu, sílu, optimismus a přitom jako by to bylo úplně naopak. Zítra jedu na intr. Ves středu máme odevdat čtenářák a měla bych pomalu dohánět známky. To sou mi vyhlídky. Rodiče se mi rozvádí. Toho pána co s náma zatím ještě furt bydlí už nemůžu ani vidět. Snažím se mu vyhýbat jak jen můžu ale je to docela těžké v domě o 3 společných místnostech myšleno obývák, kuchyň, jídelnu. Do toho to mého "skvělého" utrpení se mi v pátek rozbil netbook, takže jsem odkázaná na velice pomalí PC z roku raz, dva před naším letopočtem, který je umístěn v obýváku. Další důvod proč se tomu cizímu pánovi nemůžu vyhnout. Oprava netbooku stojí 550,-Kč což je v naší situaci opravdu velká částka. Tedy nezbydemi nic jiného než jít "žebrat" k prababičce jestli by nám nepůjčila nějáké peníze. Jak se mi to příčí. A však věřím že jednou prostě bude líp doufám. Je to takový malí světýlko uprostřed nekočného tunelu ve kterém sem tam svítí bodová lampa.
první článek =)
28. listopadu 2011 v 12:53Chtěla jsem se rozepsat, i když nevím o čem bych zrovna psala. Jelikož je 28.listopadu a venku svítí sluníčko, na psaní se slušeně řečeno vykašlu a půjdu se projít a užít sluníčka =)